2011 leden, A centrum

Reflexe ze semináře pro ženy, který se konal v rámci lektorského kurzu A centra: Vědomá a aktivní příprava na mateřství a rodičovství 2011 www.acentrum.eu/lektorsky-kurz.

 

"Predstavte si, že idete na psychoterapeutický experiment, kde 26 ludí zavru spolu na štyri dni. Najprv sa ludia snažia nájsť niekoho, kto by to viedol. Keď tam žiadny "veduci" nie je, snažia sa vymyslieť spoločně aktivity ako tu priepasť a to ticho medzi nimi zalepiť. Tam nastanu prvé konflikty zaujmov, potom nastává frustracia a vyplavuje sa aj hnev. Dalsou strategiou je útěk, ukazuju sa naše zažité formy komunikacie aj fungovania v skupině. A potom sa čosi stane: prítomný začnu tu priepasť zaplňať uprimnosťou a bytím v přítomnosti. A stane se liečivý zázrak zdielania, čo má byť povedané je vyplavené a silou prijímania uzdravené, alebo aspoň v procese k uzdraveniu smeruje. A napriek silným emociam a bolestivým pandoriným skríňkam, nikro nikoho nesudi. Prijímame sa taký aký sme, s láskou a pochopením. Za tých pár dní sme urobili "pracu" ako v niektorom vztahu za celé roky. Ženy, ktoré som na seminári spoznala, mam neskutocně hlboko vo svojom sdrci, tak ako ženy z našej skupiny, kde už spolu zdielame pres rok a pol." Tu sa moje priatelky neveriacky s udivom spytali: "Ako je to možné, ako sa to može stať, že sa to razu prelomí a začneš 26-tim cudtim ludom vykladaťo svojich najintimnejších radostiach a trapeniach?" Tu len vyletěla odpoveď: "to je zázrak člověčenstva, zázrak spoločenstva."   Kristína

 

Něco nového jsem se naučila, něco známého jsem si hlouběji uvědomila… o tichu a soustředění se, o naslouchání a mluvení, ženskosti a sebehodnotě, o vtazích - dcera, sestra, matka, otec, partner… a o vztahu sama k sobě. A někdy v průběhu tohoto víkendu se objevil stále zesilující se pocit, že přece jen je možné dosáhnout, aby velká skupina lidí byla i tvořila společně. Bez povrchních zdvořilostí, přesto v hluboké úctě jeden k druhému. Bez potlačování sebe sama, přesto v souladu se skupinou. V zamítnutí původního vlastního návrhu, ale bez pocitu zklamání či nedocenění. Celý víkend byl velmi zvláštní zážitek. Zvláštní v pozitivním i negativním slova smyslu. Výjimečný jako Život sám. A já věřím, že tento víkend pomůže    (mě a snad i všem zúčastněným) svobodněji žít a prožívat běžné radosti i starosti v míru, pokoře a lásce. A víte co? Vlastně nemusím věřit, z dopisů vidím, že už pomáhá.   Lina

 

Páteční dopoledne bylo pro mne velmi náročné. To ticho, to dlouhatááááánské velké ticho. A pak se to pomalu začalo prolomovat. O tvoření společenství jsem nic nevěděla. Měla jsem pouze vlastní představu, že vše bude probíhat podobně jako na výcviku v psychoterapii a ono vůbec ne. Proces byl mnohem náročnější a zároveň silnější. Nedokážu ani slovy popsat, co se ve mně dělo. Tvoření společenství bylo pro mě tolik silné, přesto že jsem se k němu na začátku stavěla negativně. Bolelo to. Jsem totálně pragmatický člověk, nohama na zemi. Vesmír, duchovno – nic mi to neříká. A přitom při tvoření společenství tam všechno bylo, tolik se toho událo. Teď je mi úzko, buší mi srdce. Na závěr smekám, smekám před lektory a před všema holkama, které se společenství zúčastnily, neboť tohle zvládnout nebylo vůbec jednoduché.   Simona

 

Víkend pro mne byl neskutečným, obohacujícím a silným zážitkem. Uvědomila jsem si, jak je důležité a vlastně přirozené vnímat každou jako nedílnou a důležitou součást jednoho velkého puzzle. Že není důležité být středem, ale součástí. Umět naslouchat, dát prostor ostatním, které potřebují-chtějí, ale zároveň nebát si vzít i vlastní prostor a udělat ten krok, když je ta příležitost. I když se má hlava zdála zpočátku dobře vyprázdněna na tento seminář, mám ji tedy nyní jak balón. V průběhu těch intenzivních tří dnů, v každém okamžiku, jsem nasbírala mnoho informací, maximálně pocítila zběsilý tlukot mého srdce míchaný různými vnitřními dialogy, emocemi strachu, nejistoty, hodnocení, oddělenosti, vzteku, otrávenosti, smutku, bolesti, smíchu, údivu, ale nakonec pak nejvíce štěstí, lásky, čistoty, sounáležitosti, radosti a volnosti.....a stále, stále a stále vstřebávám.   Lucie