2011 srpen, A centrum

Klasický otevřený seminář.

 

Seminář mi sice nedal možnost být aspoň nějakou dobu v opravdovém společenství, ale přesto mi byl užitečný jako málokterý dosud. Něco ve mně rozhýbal a já jsem teď konečně schopná se sebou něco dělat. Dřív se mi to nedařilo, absolvovala jsem toho spoustu za ty roky nazpět, ale nedokázala jsem si ty věci převádět do života. Byla jsem pořád jen "velký teoretik", praxe mi nešla a nešla. Tento seminář jako by ze mě něco smyl a já jsem na sebe jaksi lépe uviděla a viděla jsem, že některé věci už v sobě opravdu nechci mít. Měním se. Už to jde.   Dana

 

Naše práce byla podobná procesu, který už jsem okusil na Kruhu srdce. Hlavní rozdíl byl v tom, že tam, kde jsme dříve byli více usměrňováni facilitátory, jsme byli tentokrát ponecháni sami sobě. Dovednosti a schopnosti být spolu jsme tak museli objevovat sami. Pro mě byl ten proces někdy zdlouhavý a pořád dokola se opakující, ale byl to reálný pohled na mé (naše) schopnosti společenství tvořit bez zkreslení. Výsledkem bylo vědomí sounáležitosti, i když ne v maximální intenzitě, ale přesto mnohem silnější než jsem si v průběhu chaotického procesu myslel, že dosáhneme. Hodně se mi také líbilo naše společné vaření a jedení, tyhle činnosti a rituály určitě přispívají k budování komunity a bylo taky fajn, že jsme drželi tu společnou energii i v noci a nerozutekli se vždy do večerní Prahy.   Kamil

 

Dotkla som sa v sebe pocitu smrti, nepríjemného pocitu, diskonfortu, prostě spáleniště a hniloby. Seminár mi len zapadol do mojho života, obraz spáleniště som viděla tri týždně pred tým na šamanskej cestě a moj život išiel v tom pocitě stále. Včera sa to zlomilo, záblesky pocitu zo seba a z okolia su pre mňa darom, spáleniště sa včera premenilo na rozkvitnutý raj.   Janka

 

Pre mňa to bolo veľmi prínosné. A ak to, čo niekto očakával, nenastalo takým spôsobom ako to očakával, ja mám pocit, že to prepojenie, ktoré medzi nami vzniklo, naďalej trvá, nech sme kdekoľvek. A to, čo sme sa jeden od druhého naučili, môžeme šíriť tým, ako konáme, ako komunikujeme ďalej. Je to taká reťaz či pavučina, ktorá sa rozrastá. Som vďačná za to, že som si zažila silné spojenie so sebou. Doma s partnerom sa učím vidieť, čo sa deje, čo tomu druhému  spôsobujem a zamyslieť sa nad tým, ako to môžem zmeniť. A tak isto, povedať, ak sa mi nepáči spôsob komunikácie voči mne. Akoby to malé zranené dievčatko, pokročilo o krôčik ďalej a dospievalo.   Janka

 

Vážím si více času svého i ostatních, vážím si více svých slov a slov ostatních, zjišťuji kolik je ve společné komunikaci "omáčky" a pravidlo vyslov své jméno má přímo magickou moc neplkat jen kvůli tomu, že je ticho.   Jarda

 

Na prvním semináři, na kterém jsem byla, se TO podařilo. Teď ne. Ale - já jsem odjížděla velmi naplněná a spokojená. Bez jakékoli lítosti. Za léta konstelací jsem se naučila z bolesti radovat. Protože právě ve chvílích bolesti se dívám většinou do tváře něčeho, co je potlačené, co mi bere energii. A když to vylovím ze stínu, přestane mne to oslabovat a ať je to cokoli, mohu to akceptovat jako součást svého osudu. I ten pocit spáleniště byl osvobozující. Nemuset už nic. Navíc mi hned naskočil obraz fénixe. Bylo mi líto Vás, kteří jste byli smutní, rozčarovaní, ale třeba to bylo jen pro tu chvíli. Věřím, že se z toho zážitku pro nás všechny narodí něco smysluplného. Můj fénix mne velmi podpořil. Něco ve mě mohlo konat a řešit věci s daleko větší silou a zároveň lehkostí.   Martina